Představím Ztracenou kapelu,
jak to s ní je, všechno semelu
zkoušení a všechno kolem ní,
snažme se být trochu dojemní
sami to vidíte – už je to v háji,
třicítku již na krku mají.

R.:
Až to všechno řádně oslaví,
potlesk na nohy je postaví.

V ZK chlívku je s Honzou Janička,
a taky Pavel a jeho basička,
Boženka a za ní v pořadí
Péťa a hudební nářadí.
Ještě děti s těmi je práce,
ty se po letech mění snáze.

R.:

Dnes dostanou krásné květiny,
vždyť oslavují své třicetiny,
teď je čekaj už jen nemoce,
těch je víc a víc rok po roce.
Hlasy nebudou již tak držet,
budou při zkouškách na sebe vrčet,

R.:

V Hostivicích se furt scházejí,
nástroje hned, do kouta házejí,
už jim trochu haraší ve věži,
místo zkoušek mívaj večeři,
jedí všechno snad kromě zvěřiny,
pořádají si lukulské hostiny.

R.:

Píseň sprostou, vtípek hubatý,
to je téma, jejich debaty,
ta se někdy i k hudbě otočí,
to pak jejich srdce poskočí.
Jinak jsou to jen líné kůže
která se na nic již nezmůže.

R.:

Ještě že maj nás svoje děti,
které přináší ZK oběti,
s nimi se snad něco může stát
a nový vítr zas začne vát.
Obdivujte naše mládí
jak tu s vervou do kytar mlátí.

R.:

Jestli se ti ZK furt líbí
a pokud je i múzy políbí,
pak se stane, cvičit budou chtít
a snad i nové písně budou mít.
Už to slyším, že zas hrají,
všichni budeme jako v ráji.

R:
Až to všechno řádně oslaví,
potom budou patřit na Slavín.